Průvodce chronologický.
Průvodce chronologický je vysvětlení teorie podle toho, jak jsem na různé souvislosti přišel. Samozřejmě si už nemohu přesně vzpomenout na detaily, ale myslím, že logika toho, jak jsem si spojil tabulky čísel s fyzikálními teoriemi je pro čitatele stravitelnější, nežli jen suchopárné citování „čísel“ z tabulek.
Úplně na začátku byl zájem o vše možné. Zejména záhady různého typu od rébusů až po vědecké studie budily mou pozornost. Poměrně důležitým okamžikem pro mne bylo „náhodné“ setkání s časopisem Vesmír. Bylo to v autobusu z Příbrami do Prahy. Muž a žena ve středním věku se zasvěceně bavili o jakémsi problému, kterému jsem nerozuměl. Mluvili potichu, ale i kdybych rozuměl každému slovu, tak bych asi nechápal oč běží. Jeden z nich vytáhl jakýsi časopis a začal tomu druhému něco číst. Diskutovali zaujatě a mně málem vypadly oči z důlků, co že je tak zajímavého v tom časopisu k přečtení. Zahlédl jsem jen letmo obálku, když časopis zavírali. Byl to „Vesmír“. V Praze jsem měl volnou hodinku a tak jsem začal shánět toto zajímavé čtivo. U stánků mi řekli, že je to jen pro předplatitele, nebo že někdy dostanou pár kousků do volného prodeje. Nakonec mi jeden prodejce nabídl žádaný sešit za mírně vyšší cenu, nežli uváděla obálka. Nebylo to nic divného. Psal se rok 1977. Je to bezmála 30 let.
V tom časopise byly různé zajímavosti. Od každého vědního oboru trošku - něco z kosmologie, biologie a tak dál. Samozřejmě jsem si zařídil předplatné a tak jsem se dostal k aktuálním problémům tehdejší doby. Postupně jsem si koupil odborné knihy různého typu, ale zejména vše co se týkalo Speciální teorie relativity. Dnes to chápu spíš jako něco snobského. Stačilo otevřít a hned mi bylo jasné, že nebudu číst populárně naučná obrazná přirovnání. Principů relativity bylo najednou hodně, a pochopení bylo jen přes vzorce s podivnými indexy. Ač jsem se snažil sebevíc, vždy jsem se musel vrátit někam na základy. Pořádně jsem si neuměl vybavit, co mi vlastně pasáž sděluje. A tak jsem napůl rezignoval. Knihy dostaly své místo v knihovně a demonstrovaly jak jsem sečtělý. Ale čas od času jsem z nějakého důvodu potřeboval něco zjistit, a tak jsem si pořídil také další publikace podobného typu.
Později jsem se řízením osudu dostal na Velkolom Jiří, kde jsem se dostal k tomu, co mne posunulo nejprve úplně jinam, až nakonec došlo k tomu, že jsem vytvořil vlastní teorie týkající se časoprostoru, gravitace a podobné věci. Nyní máte možnost posoudit, do jaké míry se mi to podařilo.
To něco pro mne velice důležitého byla žádost kolegy abych se podíval na rozpis loterie. Kdysi měl prý 4 řádky (tipy), ale nyní ať dělá co dělá, nemůže na ty správné přijít. Vůbec bych asi neměl jmenovat konkrétní osoby, ale tenhle člověk byl na všechny stránky kontroverzní a také impozantní. Byl známou postavičkou. Jmenoval se Ladislav Zmuda. Protože to byl dobrý a spolehlivý kamarád, tak jsem na úpravu rozpisu přitakal. Trvalo to jen chvíli a já měl ony 4 žádané tipy. Nikdy bych nevěřil, co mi tahle maličkost v životě přinese radostí a starostí. Bylo rozhodnuto.
Samozřejmě jsem nejdříve chtěl zvětšit počet kombinovaných čísel. Za půl roku už jsem ovládal technologii stavby, která umožňovala tvorbu rozpisů z neomezeného počtu kombinovaných čísel. Co ale s tím? Já sám osobně nemám žádný vztah k hazardu. Nesázím, neumím se radovat z naděje. Líbilo se mi zjišťovat jak velkou mám šanci – líbilo se mi počítat. A tehdy jsem narazil na kombinatoriku. To se váže úzce na statistiku a pravděpodobnost. Nakonec jsem už neměl ani tak zájem konstruovat rozpisy, jako nalézat skryté možnosti – a podle nich rozpis vyprojektovat. V té době jsem už věděl, že bych se rád podělil o svoje znalosti. Nejdříve jsem si dělal jakési poznámky, následovaly první pokusy vyjádřit to, nebo ono. Bylo nutné hodně zkracovat výrazy a zapisovat vzorcem. Když jsem to vzal do ruky za pár měsíců, byl to pro mne rébus – nebylo to k ničemu. Musel jsem se vrátit k odborné literatuře a okoukat jak to bylo napsáno. A najednou byly pro mne čitelné vzorce, které mně původně odradily. Dnes vím, že jsem potřeboval mít nějakou konkrétnější představu – nějakou asociaci k abstrakci, tak abych si představil jakýsi obrázek. Tedy to co mají většinou jen populárně vědecké práce. Také se často k takovým prostředkům dostanete v místě, kde jsem si myslel, že toho je potřeba.
V dalším období jsem se zabýval možností užít „rozpis“ pro účely molekulární genetiky a kódování. Ihned první pokusy ukázaly, že to je cesta správná. Zavržení hodný hazard vytvořil nástroj pro analýzu genomu. Nic složitějšího už asi neexistuje. Znalost stavby rozpisu je to, co si můžeme vyjádřit jako znalost konstrukce životních forem. Je to vlastně po všech stránkách „vyšší“ činnost a možné důsledky jsou na každý pád fatální. Nejdřív tedy pro mne. Když jsem věděl, co mám v ruce, dostal jsem strach. Jenže od té doby pokročila věda hodně daleko. Dnes je genom celý popsán a katalogizován. A tak přišel čas i znalost konstrukce zveřejnit. - To jsem ještě nestihl, ale mělo byt to být brzy po zveřejnění této gravitační teorie.
Někdy v tom období jsem si také uvědomil spojitosti mezi svými výpočty a tím, co popisují teorie SUSY a GUT. Teorie vyjadřovaly jakési podivení nad tím, že mladý vesmír přecházel postupně od všestranné symetrie k ne symetrii. Znal jsem to velice důvěrně ze svých matematických modelů. Tohle je interpretace :
Když jsem se pokusil vyjádřit za jakého předpokladu by se takto choval vesmír, zjistil jsem, že postačuje „velký počet“ prvků. To je popsáno na mnoha různých místech. Podstat je opticky jakoby vícero, ale jde stále o jednu jedinou podstatu s mnoha výrazovými průměty napříč vědními obory.
Jenomže SUSY a GUT jsou jen určitým vyústěním při hledání pravdivé podoby a podstaty časoprostoru. Popravdě se můžeme spokojit i s obyčejným konstatováním, že to tak bylo, nebo že to tak mohlo být. Teorie vyjadřují „obraz“ určité etapy vývoje. Je nějak důvodné hledat v těchto teoriích původ sil? Je možné pokládat nastavený obraz za obraz vzdálené budoucnosti vesmíru? Měly tyto vývojové fáze alternativu? Měl by vesmír při alternativním vývoji jinou charakteristiku hmoty, prostoru, času, sil a inteligentních forem? Z čeho jsou elementární stavební kameny časoprostoru?
Podobných otázek asi najdeme mnoho. Takže pro odhalení vlastní podstaty existence samotné teorie mohou přispět výrazně jen tehdy, pokud by nějak logicky zapadaly do scénáře vývoje. Čím by měl být specifický takový scénář? - Nejsem si zcela jist odpovědí, ale domnívám se, že by měl umět vysvětlit logiku následných stavů (jevů) bez návaznosti na specifika prvků, a přes to by tato teorie měla zahrnovat veškeré kvalitativní fenomény. Tuto pasáž jsem zpracoval pod názvem „Nejméně závislé množiny“. Při tom jde ve skutečnosti o charakteristiky systémů – množin, které konají změnu. Tato kapitola patří více do teorie pravděpodobnosti, ze které také vychází veškeré formální podání pojmů.
Nyní už je zřejmý centrální námět práce. Gravitace jako jeden z markantů časoprostoru je produktem matematického vývoje systému vesmíru. Nebo také volnomyšlenkářsky přímo – matematika řídí celý vesmír. Ale jakými prostředky vládne matematika nad hmotou a prostorem?
Odpověď není jednoduchá, není ani jednoznačná, ale můžeme použít výraz, že jde o prostředky formálně statistické. Jedná se zejména o stabilitu množstvím, konvergencí na střed a dalšími záležitostmi, které uvádím v odkazech:
Cesta k průměru, MOD = MED základní, MOD = MED pokročilý, Stabilita množstvím 1, Stabilita množstvím 2, Stabilita množstvím 3, a další záležitosti popsané jako přílohy (komentované a nekomentované). Připravil jsem také jakousi zkrácenou verzi teorie pravděpodobnosti: Statistika 1.
Takovéhle podání má ale velké úskalí v tom, že „chování“ čísel nemá patřičnou podobu grafického obrazu. Tu jsem našel zejména v geometrii koule, ale fyzikálně jde o „singularity“. Singularita při tom neznamená jenom „Velký třesk“ (BB), ale každé kulové „pole“. Jednoduchá geometrie koule.
Následně bylo potřebné také vysvětlit „mikro formy časoprostoru“. Proto jsem zpracoval další kapitolu s názvem „Prvky, kvanta a ostatní částice“.
Základní 4 síly je možné považovat za poměrně známé, jen jde o jejich podstatu. Jde o podstatu samotného vesmíru, ale zejména u poslední síly, kterou známe důvěrně jako gravitaci. Paradoxně jsme tuto sílu znali od pradávna, ale dodnes hledáme její vysvětlení, nebo lépe „původ“. Původ gravitace je zřejmě velice starý. Zatímco ostatní síly jsou z poměrně nedávné doby – 3. singulárních přeměn, je tato síla zřejmě původem z té první – tedy z období SUSY a GUT. Podle mne jde o mnohonásobně zdeformovanou a reinkarnovanou část energie vlny, která má vztah (spíš souvislost, nežli závislost) s veškerou hmotou i prostorem ve vesmíru. Potenciál síly je dán „nulovým“ potenciálem existence (nejenom vakua). To je zpracováno v kapitole, která náleží více k Teorii pravděpodobnosti, a je to kapitola příslušná k „čisté“ kombinatorice s názvem „Kombinatorický předpis“, jejíž předmětem je : Kombinatorický předpis.
Podstatu působení gravitace jsem také popsal v komentáři Slunce – Měsíc - Země.